OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kalifornská powermetalová stálice osmdesátých let musela krátce před započetím prací na její čtvrté a nejlepší desce čelit těžké ráně osudu. V průběhu úvodních příprav alba „Symbol Of Salvation“ totiž kytarista David Prichard podlehl leukémii, která mu byla jen krátce před tím diagnostikována. Nicméně rozhodnutí pokračovat alespoň v práci na tomto fantastickém materiálu bylo odsouhlaseno okamžitě, už díky svému zesnulému spoluhráči, který byl rovněž u mnoha skladeb podepsán jako spoluautor. Do ARMORED SAINT se tak po mnoha letech vrátil jejich zakládající člen, kytarista Phil Sandoval, jinak mladší bratr bubeníka a nepřehlédnutelného maskota Svatých Gonzo Sandovala.
Kytarový dvojzápřah, který mladší ze Sandovalů utvořit s Jeffem Duncanem se ukázal ve znamenité formě a výsledek stál opravdu za to. Album se stalo jednoznačně nejlepším počinem v historii heavymetalových legend z ARMORED SAINT, ale i jedním z nejlepších v daném žánru na počátku devadesátých let. Z dnešního pohledu se to zdá být tak nějak samozřejmé, vzhledem ke jménům, které vždy tvořily osu kapely - vynikající zpěvák John Bush nebo baskytarista a kormidelník Joey Vera, ale věřte mi, po tolika problémem jakými si kapela prošla krátce předtím – 1.) zmiňovaná smrt kytaristy Davida Pricharda, 2.) malá podpora vydavatelství Chrysalis a opětovný návrat k Metal Blade, 3.) nepříliš úspěšný a vyvedený albový předchůdce „Raising Fear“ vydaný právě u Chrysalis - byl výsledek velmi příjemným překvapením.
Podle mého jde o album, kde ARMORED SAINT definitivně zúročili veškeré své skladatelské schopnosti. Kapela měla v zásobě hromadu skvělých songů, které producent Dave Jerden (jinak znám svou prací s JANE´S ADDICTION a ALICE IN CHAINS, o dva roky později i s prvními bushovskými ANTHRAX) vyšperkoval pečlivou studiovou prací. Moderní „power“ rockový zvuk, příznačný pro americká metalová alba počátku devadesátých let (někde na trase mezi SKID ROW a METAL CHURCH), celková rozmáchlost skladeb, kde dostaly prostor mohutné refrény a vzdušné kytarové laufy, byl obrovským posunem od předchozích archaičtěji laděných produkcí. Téměř každá skladba byla bravurní ukázkou metalové hudby.
Pokud však některé položky nahrávce kralují jsou to hned úvodní „Reign Of Fire“ – song plný ohně a touhy po životě, který se heroicky žene dopředu skrze ostré kytarové riffy a výrazný refrén, pilotní singl „Last Train Home“, jasná hitovka s výtečným pěveckým vkladem Johna Bushe, který zde dotáhl svůj nakřáplý avšak pevný hlas do naprosto nepřekonatelné podoby (zřejmě vstupenka do řad věhlasnějších ANTHRAX), ale rovněž i „A Burning Question“, která má všechny atributy rtuťovité powermetalové dělovky „made in USA“. Zaujmou rovněž rozmáchlá pomalejší čísla jako „Another Day“ a „The Truth Always Hurts“, ovšem i rytmické groovy věci jako titulní song nebo „Tribal Dance“. Jedno však bylo jasné - albu silně dominoval fantastický výkon Johna Bushe.
Po realizaci „Symbol Of Salvation“ došlo ještě na kratší turné, aby po nějaké době dostal právě John Bush laso od newyorských moshers z ANTHRAX. Nabídku přijal, a tak se album stalo na devět let posledním počinem v kariéře ARMORED SAINT. Joey Vera i Gonzo Sandoval se logicky rozhodli bez Johna dále nepokračovat a raději se soustředili na jiné projekty (u prvního jmenovaného to byly zejména FATES WARNING a CHROMA KEY).
Vynikající powermetalová nakládačka s dominujícím Johnem Bushem. Jedno z nejlepších alb žánru v daném období.
John Bush
- zpěv
Jeff Duncan
- kytara
Phil Sandoval
- kytara
Joey Vera
- baskytara
Gonzo Sandoval
- bicí
1. Reign Of Fire
2. Dropping Like Flies
3. Last Train Home
4. Tribal Dance
5. The Truth Always Hurts
6. Half Drawn Bridge
7. Another Day
8. Symbol Of Salvation
9. Hanging Judge
10. Warzone
11. Burning Question
12. Tainted Past
13. Spineless
Win Hands Down (2015)
La Raza (2010)
Nod To The Old School (2001)
Revelation (2000)
Symbol Of Salvation (1991)
Saints Will Conquer (1988)
Raising Fear (1987)
Delirious Nomad (1985)
March Of The Saint (1984)
Armored Saint (EP) (1983)
Vydáno: 1991
Vydavatel: Metal Blade Records
Stopáž: 55:38
Produkce: Dave Jerden
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.